Každý, kdo jel někdy někam na delší dobu, si tím prošel. Ať už se jede na dovolenou, na výlet nebo vás vaše holka vykopne z bytu. Musíte si sbalit. Protože byť se to nezdá, z člověka se po pár chvílích bez věcí s sebou, stává pomalu nečlověk. Vypadá to zprvu nevinně a taky je to ze začátku jen lehce nepříjemné. Ale pocit upadajícího pohodlí narůstá přímou úměrou s počtem hodin strávených ve stejných spodkách. Jo, spodní prádlo, na tom je to poznat nejvíc. Další trable nastanou, když vám chybí další základní každodenní věcičky, které ani nevíte, že je tolik používáte. Kartáček, pasta, ručník taky takové ty vonící věci. Jasný, jasný já vím, řeknete si, co to tady ten rozmazlenec píše, nějakou dobu to přece v klidu vydržím. S tím souhlasím, věřte být to na mně neberu si nikam nic. Nebaví mě ten proces balení, přemýšlení co všechno s sebou. Jenže bez toho prostě nejde fungovat. Když pojedu sám na víkend do lesa, stačí mi batoh. Když jedu na víkend na letiště, občas mi nestačí ani dodávka.

Je víkend, neděle a většina lidí má pohodu s kafíčkem u odpoledního nesmyslu v televizi. Jen já lítám zpocenej po bytě, z bytu pět pater dolů do auta zase zpátky několikrát dokola a to proto abych při další cestě zase něco zapomněl. Ano je to tak, od úterý máme v Brně naší motoškolu Po zadním. A to znamená sbalit si spoustu krámů, oblečení a věcí. Je to jako když ,,normální lidé” jedou na dovolenou. Nojo, jenže já, Katka nebo oba dohromady jezdíme a takhle balíme věci každý týden. Náročnost logistiky pohybu dvou lidí v jedné domácnosti, vytíženost pračky, počet dní, které budeme pryč, schopnost dvou našich dodávek jezdit. To všechno hraje roli a musí se zohlednit. Balení prostě není prdel. Není a proto si to rozdělíme.

Oblečení

S klukama se člověk nenudí, takže od nějakýho základu jako spodky, fusky, rifle, mikina a pár triček, potřebuješ věci pracovní, protože #ONLYHARDWORK vole. Dál jsou tam věci teamové. Věci, které máme všichni stejné. Předvádíme se v nich na obědě, večer na pivu před holkama a tak. Beru si je vždycky všechny abych nebyl jako jedinej v něčem jiné a necítil se trapně a bezvýznamně. Fajn už se nebudu cítit jako odcizenec, teď přijdou věci na učení a věci na ježdění na motorce. Dva batohy plný. Horší jak ženská…. fajn ještě troje boty. Plus to co se nevešlo pohážu někde po autě.

• 

• 

Výbava dodávky

Samosebou nejvíc co si chci všude vzít s sebou je moje motorka jo a Katku mám taky moc rád. Takže ta už je v autě (motorka). Pro všechny případy beru všechno nářadí (http://stuntblog.4fan.cz/2021/04/naradi/). Pokaždé je potřeba něco opravovat a čím víc nářadí si vezmu, tím míň se pak vztekám, že mi něco chybí. Kompresor ani nevyndávám stejně jako přezouvací laťky s rýčem. Gumy, bez těch nikam nejedu. Když je zapomenu je to psychicky náročný a myšlenky na to že si pořádně nezařádim mě ničí. Vždycky beru aspoň tři i když se většinou stane, že nepotřebuju ani jednu. Prostě čím víc gum, tím lepší pocit. V neposlední řadě nesmím zapomenout na veledůležitou věc a to je JBL party box 300, takovej ten přenosnej repráček co se přes bluetooth připojuje k telefonu. Tenhle je ale velkej, těžkej a blbě se nosí. Ale za tu námahu ty večerní decibely stojí. Večer rozproudí zábavu a ráno probudí opozdilce co po náloži několika piv neslyšejí budík. Kanistr s benzínem nájezd na motorku a to je asi tak všechno.

• 

• 

• 

• 

Jídlo

Cesta je z pravidla dlouhá, balení náročné, vracení se pro zapomenuté věci je vysilující. Takže chystat si ještě jídlo na cestu předem, je pro mě většinou nadlidský úkol. Jsem schopnej pořešit si pití, to jo, ale jídlo většinou obstará první BILLA nebo čerpačka cestou.

Vozík

Tenhle rok mi balení zkomplikoval ještě vozík. Covid je hajzl a obral nás o pár standartních kurzů, taže se teď musíme každý snažit i sám za sebe. Vozím proto sebou domů čtyřklku a cbrko abych sem tam mohl někoho učit po zadním a taky si přivydělat pár kešáků. Takže auto sbalené, jídlo mám, jede se do garáže na druhou stranu města vyzvednout vozík. Všechno pořádně zkurtovat, zapřáhnout, nadechnout se a vyrazit.

• 

• 

Celý tenhle proces je ochuzen o skutečnost, když jedeme někam ve dvou, takže plus další motorka, miliarda tašek, jídla, kufrů a ještě bereme malou ledničku. Taky většinou spíme v autě, takže spacák matrace…… Balení pro nás je neustále se opakující ŠÍLENOST!!!!

Jednoho krásného dne mi přišla zpráva na Instagramu, jestli bych měla zájem natáčet videoklip. Potřebují holku, která umí gumovat a jezdit po zadním na velké motorce. První jsem tomu ani nepřikládala takovou váhu. Není to poprvé, co mi někdo psal a zatím to nikdy nevyšlo. Ovšem chtěl po mě brzy e-mail a věci se daly do pohybu. Posílání mých fotek, velikostí apod. Ovšem vše probíhalo nakonec velmi rychle a rozhodnutí, že pojedu jsem z produkce dostala den a půl před odletem.

Mé okolí z toho zprvu nebylo úplně nadšené, protože tady zřejmě stále převládají nějaké předsudky o Ukrajině. Ze všech směrů člověk slyší pochybnosti, aby opravdu šlo o natáčení jízdy na motorkách apod. Co vám budu povídat. Ne že by mě to také nenapadlo a tudíž jsem si googlila produkční společnost, jednotlivé lidi, s kterými jsem spolupracovala i samotnou zpěvačku. Nakonec jsem prostě usoudila, že buď mají vše na netu totálně podchycené a zpracované a nebo jde opravdu čistě o natáčení videoklipu, kde prostě potřebují holky, které jezdí po zadním. Takže jsem se samo sebou uchýlila k druhému názoru a již jsem si ze svého okolí a ze sebe dělala srandu, když se na toto téma narazilo.

Francouzské produkční byly skvělé. Postaraly se mi naprosto o vše. Hotel, let, povinné pojištění při vstupu na Ukrajinu kvůli covidu a nakonec se mě ptaly, jestli si zvládnu zařídit PCR test v ČR před odletem (ne déle než 72 hodin). Což nebylo vůbec těžké, když tolik hodin před odletem jsem ještě nevěděla, že někam letím. Tudíž jsem hledala, kde mi udělají test do 24 hodin. Našla jsem tedy jedno fajn místo v Praze. Objednala se na přesnou hodinu a hned brzy ráno vyrazila. Byla jsem tam s deseti-minutovým předstihem a stejně jsem čekala frontu délky anakondy. Zjistila jsem, že nemohu použít testy hrazené pojišťovnou, protože ty jsou do 48 hodin, zaplatila jsem si tedy test do 24 hodin. Ten den toho bylo dost k zařizování, ale vše jsem zvládla i s 8 hodinami práce v kanceláři.

Následující den jsem měla letět naštěstí až odpoledne. Tudíž dopoledne balení a tisk všech potřebných papírů. Čekání na výsledky PCR testu bylo nekonečné. 24 hodin od testu již dávno pominulo a já stále neměla výsledky. Na webu mají napsáno, že po telefonu výsledky nevydávají kvůli přeplněnosti kapacit testování. Takže jsem neuposlechla, začala volat a psát e-maily. Nikdo mi to několikrát nebral, a tak už jsem zjistila cenu rychlotestu na letišti. PCR rychlotest na letišti je do neuvěřitelných 2 hodin! Ovšem cena je nápodobně neuvěřitelná: 7 500,-Kč!!! V představách, jak si tedy dělám tento test a poté vymáhám peníze od první společnosti, kde jsem test zaplatila a nedodala mi výsledky ve slíbenou dobu, jsem se rozhodla se takto nevzdat. Volala jsem na ono zakázané číslo pro výsledky stále v kuse. Volat, když se to típlo, tak volat zas.

Po notné době mi zvedla telefon nemile mluvící paní. Byla ještě méně milá, když jsem ji sdělila můj problém. První trochu dohady, protože mi tvrdila, že oni žádný test do 24 hodin nedělají a že jestli to mají na stránkách, tak ona o tom neví a vlastně ji to nezajímá. Po chvíli jsem ji tedy přesvědčila a podívala se, zda v systému již mají moje výsledky. A ono ANO! Mají výsledky a říká mi s již trochou radosti v hlase, že jsou negativní. “To je skvělé!” podotkla jsem a pokračovala “můžete mi je tedy poslat na e-mail?”. Odpověď zněla “NE to nemůžu”. Trochu jsem se podivila a následovaly další dohady. Nakonec jsem zjistila, že milá paní jen neví, jak je poslat. Naštěstí mi v tu chvíli dorazil email s výsledky. Nevím, jestli jsem měla štěstí a paní, která je jistě správně na svém místě, odklikla něco v systému, co mi email poslalo a nebo to prostě byla náhoda a zrovna se mi výsledky poslaly nezávisle na tomto scénáři. Každopádně hurá! Jeden stres za mnou a konečně mohu jet na letiště!

.

Hotel i pokoj byly nádherné, hotel měl i vlastní bazén, wellnes a posilovnu. Již jsem se rozepsala dost, dokonce i o záchodě a tudíž se spíš mrkněte na fotky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Tímto nyní skončím a více o natáčení a podrobnostech vám napíšu až vyjde ono dílo, které se natáčelo. Jak to bývá zvykem, mám podepsanou smlouvu o mlčenlivosti. Fotky a vše mohu nasdílet až po zveřejnění díla, které by mělo být v srpnu či září. Tak se těšte, protože za mě to byla neuvěřitelná zkušenost. Potkala jsem mnoho zajímavých lidí a naučila se spoustu věcí.