Den druhý

Ráno vypadalo skvěle, jen byla trochu zima, což mě nepřekvapovalo, bufík se jevil jako náladový už před tím. Skvělá snídaně, kafe a jde se na opravu. Skvrna pod autem nejevila nic dobrého, myslel jsem si, že se třeba jen nalomila hadička a teče, jenže asi po 2 hodinách jsem zjistil, že je to úplně v prdeli a že nezjistím nic víc, než jen to, že je to rozbitý a hlásí mi to error….

• 

• 

Jsem zvědavej, jestli se mi někdy stane, že se nebudu muset v ničem hrabat. Šli jsme se s Katkou uklidnit k ušlechtilejší špinavé práci, k motorkám. Štvalo mě to a beru si to za vinu, že jsem ten bufík víc nevyzkoušel, nenamontoval ho dřív nebo prostě něco. Pomalu jsme začali chvátat, protože jsme měli jít s Carlosem (skvělej kámoš od Katky) na pozdní oběd. Takže rychle všechno uklidit a mažeme si to do města. Chvíli na to, píše Carlos, že může až za hodinu a půl, inu co se dá dělat, najíme se sami. (Oba jsme si určitě v duchu pomysleli s vidinou toho, že se navečer ještě lehce povozíme). Musím říct, že jídlo bylo skvělý, objednávání legrace.

• 

• 

• 

Najednou se nikam nespěchalo a vzájemně jsme si říkali, kde tu kdo byl a kde bydlel v minulosti. Cestou zpátky jsme koupili malinkej přímotop, máme s sebou přeci centrálu (výběr i koupě byla velmi náročná :)), ještě popojet 50m na jiné parkoviště, kde jsme šli koupit vodu ve větším balení. Zmordovalo nás to úplně. Je půl sedmý večer, sedím na place, kde jsme ještě řešili kam se líp zastrčit. Pivo, bébéčka a vidina lepšího zítřka. FUCK OFF BAD DAY

• 

• 

Den třetí

V noci mě vzbudilo, jak Katka mluvila ze spaní. Zdálo se jí něco fakt hnusnýho, klepala se a sem tam něco vykřikla. Udivilo mě, že mi dalo docela práci ji probudit. Ráno jsem se jí na to ptal, a že mi to prý řekne večer u rumu. Dobře tedy, k večeři dneska čekám rum s historkou.

Pohled z ranního bočního okna T5 nevěstil nic dobrého, foukalo jako kráva a bylo zataženo, zase se mi nechtělo z pod peřiny. Viděl jsem, jak to Katku trochu štve. Vykopal jsem se teda z postele a řekl jsem si, že nasadím crazy mód, abych ji trochu rozveselil. Šlo to dobře, protože už otevření šoupaček napovědělo, že bude sice pod mrakem a dost větrno, ale vlastně teplo. Katka brzo neodolala mému nadšení a náběh na blbou náladu byl pryč.

Plán dnešního dne byl v průběhu dne se sem tam povozit, hlavně vyzkoušet a donastavit motorky. Udělal jsem čaj, lehce posnídal, nespěchal jsem, vytáhl jsem svůj létající koberec, skvěle si zacvičil a šel chystat motorky. Dál se nedělo nic zvláštního, průběžně jsme doladili pár blbostí, sem tam se vozili a po zimně se seznamovali s jízdou na motorce. Je dost legrace, jak to prvních pár pokusů vůbec nejde, a pak to vlastně samo najednou naběhne. Káťa mě udělala radost, že všechno dělala v klidu a pomalu. Nebyla zdrcená z toho, že jí to hned nejde. Sem tam ji totiž i takováhle blbina dokáže trochu rozhodit. Maká na tom a to je dobře. Poslední jízdu jsem si oblíknul věci, ve kterých budu jezdit letošní většinu sezóny. Po dvou letech zase konečně něco, co se mi líbí. Katka si ještě zacvičila na mém létajícím koberci. Šla se i proběhnout, ale zapomněla si podprsenku, tak se za chvíli vrátila, že jí to prej vadí 😀 no a teď už ten rum.

Den čtvrtý

Noc na dnešek byla klidná a i bez topení bylo teplo. Venku prší a Katka dneska poprvé pracuje. Sedí v autě s noťasem, přikrytá peřinou, spacákem a na dálku vydělává kešáky.

• 

• 

Ráno jsem se byl proběhnout a obhlídnout okolí, je strašná škoda, že se autem nedostaneme dál za betonové patníky. Našel jsem místo, kde bychom byli skvěle schovaní a s velkým širokým placem přímo u auta. No nic, dál budeme nasávat krásu kruhového objezdu. Připojil jsem se ke Katce do auta a buším do klávesnice dvěma prsty přímo ukrutnou rychlostí. Déšť sem tam ustal, tak jsem vzal stativ a pokusil se o animaci se stolkem. Dalo mi to docela zabrat, není to vůbec legrace. Taky jsem se rozhodl, že Katce zatopím, seděla tu chudák pod dvěma peřinama. Zatopit znamená kolečko úkonů: odemknout vozík, vzít centrálu, odejít s ní kamsi dál, ať není slyšet, rozmotat prodlužovák do auta, zapojit ledničku, nabíječku a nakonec malej přímotop. Pak už zbývá jen třísknout šoupačkama a skřípnout chudák kabel mezi dveře a jít nastartovat. Hotovo. Pořád jsem ale čekal, že bude pršet, tak jsem udělal centrále provizorní stříšku, Adam by měl radost. Počasí bylo nakonec dost aprílové, chvíli hezky, chvíli zase ne, a tak jsem od klávesnice odbíhal vařit vodu na čaj, připravil oběd a taky se učil vařit kafe. Jo učil, protože já kafe piju cca dva měsíce a nevím o něm nic. Taky máme takovej super strojek, kterej prská kafe do hrníčku. Chutná skvěle, když ho teda blbě nepostavíte na hořák a hrnek i se vším ostatním vám těsně před koncem nespadne a všechno se vylije, odře a zašpiní. Na podruhý už jsem to ale dal. Ha, malej, ale úspěch.

• 

• 

Jak Katka dopracovala, lehce se uklidilo a vyrazilo se dokoupit vodu, benzín, víno a sýr. Prostě jen ty nejnutnější věci k přežití. Už cestou mě napadlo, jestli to malé vyschlé koryto řeky nebude náhodou plné vody, když tak lije. Bylo. Ale VW T5 se ukázal, jako brutálně brodivoschopný i s naloženým vozíkem. Bylo tam tak 10cm vody, tak ještě aby ne…. Nákup pak probíhal v duchu, hej jsme v novým obřím obchodě a nevíme, kde co je, takže to bylo dost vyčerpávající. Stejně tak probíhá i tankování, člověk nikdy neví jestli bude platit před, během nebo až po dotankování. Po návratu jsem si zase dal kolečko s centrálou, Katka se šla proběhnout a pak nám nachystala luxusní večeři. Ani nevím proč, nějak mě ten den unavil a s tím vínem dohromady, jsem pak Katce tlačil do hlavy, ať jezdí hlavně opatrně. Už když jsem to říkal mi bylo jasný, že to přeháním. Večer jsem zakončil slovy: Promiň za ty kecy, prostě na sebe buď opatrná. Dobrou.

Den pátý

V půl sedmé zazvonil budík a Katka se rozhodla vstát. Na tuhle chvíli jsem čekal, i když se na týhle né úplně široký matraci (90 cm) v klidu vyspíme oba, je fajn ji mít na chvíli celou pro sebe. Sice už jsem nespal, ale ten pocit roztáhnout se, byl skvělej. Počasí pořád nic moc, ven se mi hned nechtělo, tak jsem cvakal do klávesnice. Katka začala pracovat. Chtěl jsem jí zatopit, ale nechtěla, je to holka chladu odolná. Po tom, co jsem se nasnídal banánem, vyčistil si zuby a uběhl pro moje kolena dostačující ranní kilásek, jsem se rozhodl, že Katce trochu píchnu a vyměním jí baterku v Kawasaki.

Katka je takovej malej vrahounek baterek. Většinou ji zabije tím, že zapomene zapnuté zapalování a to ve většinou blbou chvíli, kdy se k motorce třeba dva dny nejde. No a to chuděře lithiové baterce moc nesvědčí, spíš ji to přímo zabíjí. Katka je ale holka předvídavá a měla s sebou jednu náhradní. Když už jsem si zase špinil ruce, přezul jsem ji i zadní gumu. Né že by to už potřebovala, ale zdejší asfalt má gripu na rozdávání a Katka měla obutou gumu hodně lepivou. To není úplně nejlepší volba na trénování driftů a gumování. Nespěchal jsem a docela mě to bavilo. Začínal jsem se totiž těšit, jak se svezu já. Počasí se umoudřilo, vyšlo slunce a začalo pořádně pálit. Čekal mě krásnej kus suchýho asfaltu. Měl jsem chuť jezdit jen tak, v mikině, a taky jsem to tak udělal. Boží pocit.

• 

• 

• 

Ježdění jsem střídal s focením, natáčením a pojídáním gumových medvídků. Jak se blížil oběd, viděl jsem na Katce, že už by se taky chtěla povozit, kručelo jí ale hlady v břiše. Bylo to slyšet až ven před auto. To bylo snad poprvé, co jsem jí viděl jezdit tak krátce. Přijela, zastavila a řekla: je to boží, ale já mam strašnej hlad. Namazal jsem chleby máslem a k tomu jsme se cpali luxusní místní šunkou. Ten chleba byl větší než Katka.

Zdlábla ale skoro dva. Vlastně celé odpoledne probíhalo ve stejném duchu, chvíli jezdit, chvíli fotit, Katka pracuje. Po čtvrté nastává chvíle, kdy Katka pracovat přestává, oblíká se do jezdeckého a jen těžko ji někdo z motorky následující čas dostane. Pauzičku si ale dala, ne oddychovou, ale spíš takovou přemýšlecí. O tom, co na motorce dělá blbě. Připravoval jsem věci na večerní cvičení, koutkem oka jsem jí ale sledoval. Líbí se mi, jak jezdí klidně a jistě, žádný hrrr. Fakt se mi to hrozně líbí. Jsem hodně zvědavej, kam se tenhle rok posune, myslím si, že to bude hodně zajímavá podívaná. Začal jsem cvičit, kawasaki taky přestala vrčet a Katka se ke mně přidala. Zhruba třičtvrtě hodinka protahování, cvičení balancu a lehká posilovačka. Nic brutálního, ale když se k tomu přidá ježdění za ten den plus to, že tu ještě nějakej ten den budem, je toho vlastně až až. Zbývalo jen pustit centrálu, dobít všechny baterky, najíst se, dát si panáka, osvěžující sprchu pod petkou vody a jde se bydlet. Tohle byl zatím ten nejlepší den. Nejhezčí počasí, nejlepší svezení. Jsem příjemně unavenej, to mám rád. Katka je asi taky unavená je 22:09 a ona už má půlnoc. Tak jo, ještě jeden panák.

• 

•