Život všedních dní část 2.

Den šestý

Sakra to to letí, člověk se ani nenaděje a už se probouzí do šestého dne. Z ranního vstávacího rituálu se pomalu stává rutina. Katka vstane dřív jak já, dá se dohromady, a začne v rámci tréninku běhat po okolí.

Mně to trvá o něco delší dobu, je to proto, že já odsud nemusim pracovat na dálku. Katka čím dřív vstane, tím má dřív hotovo a tudíž potom může delší dobu trénovat. Dám se dohromady, otevřu vozík, vytáhnu motorky, doliju benzín, letmo zkouknu, jestli není něco špatně napiju se a jdu se taky kousek proběhnout. Dopoledne se nese v poklidu, sem tam se jdu povozit a zbytek času se věnuju focení instagramu a těmhle všem věcem. Vlastně jsem v tom dost novej, mám sice tyhle vymoženosti dlouho, ale nikdy jsem tam bůh ví co nepřidával. Neberu to moc vážně, spíš se tím bavím. Málem bych zapomněl na ranní potěšující zprávu, volala mi paní a chtěla si svého chlapa přihlásit do individuálního kurzu motoškoly po zadním. Ke mně prosím… Měl jsem z toho radost a ona evidentně taky. I když mi hlavou proběhlo, co všechno budu muset zařídit a naplánovat, ta paní mi prostě udělala skvělé ráno.

K tréninku… Je znát, že tělo není po zimní přestávce zvyklé na takové porce ježdění každý den, sem tam něco bolí, ale vlastně je to dost příjemný pocit. Přifouknul jsem si gumu na standart, co většinou jezdím, 4,5 baru. Na start jsem měl 3,5, to aby mě hned z jara nešokovalo, že mi to jde tak blbě. Trochu jsem si to prostě zjednodušil. Rozhodl jsem se trénovat věci, co už umím, jen je chci dělat líp a mít v nich větší jistotu. Trénink jsem rozdělil do kratších, častějších intervalů. Je na to tady času dost, lepší rozvrhnou síly, než se vyšťavit za odpoledne, přetáhnout se a další dny se kvůli tomu pořádně nesvézt. To jest moje strategie.

Všechno příjemně plyne, bez většího zádrheleu. Jediná nepříjemná věc je, že můj skvělej notebook, kterej vydrží nesmyslně dlouho nabitej nejde nabíjet přes USB-C, přes které tady Katka napájí všechny svoje přístroje. Není to chyba, je to vlastnost, jak se Katka dočetla na stránkách LENOVO, hledajíc nějaké řešení. Ovladače, přeinstalování biosu, nic nepomohlo. Je to jako by vám na motorku dali světlo navíc, které tam jen tak je a nemůžete ho zapnout. Jen tam prostě je, vypadá hezky a to je všechno. Díky všem lidem, co nad věcmi přemýšlí. Konec techno vsuvky.

Jak jsem psal, všechno šlo hladce, počasí je skvělý a trénuje se. Trénuje se tolik, že já už nemůžu a jdu radši fotit Katku. Nabouchám ji pár fotek a jdu jí trochu píchnout s ježděním po předním. Chvilku jí pozoruju, sem tam ji zastavím a řeknu, co by měla dělat jinak nebo líp. Taky jsem ji cihlou nakreslil bod rozjezdu, bod kde to zvedá na předek a bod kam dojela nejdál. Nakreslil jsem i další značky, aby měla trochu motivaci na zítra. Už dneska se ale vytáhla a z jejího klasického přizvednutí typu zápich na předek, téměř nula metrů, bylo nakonec krásných 20m a znatelné zlepšení techniky.

Je to holka šikovná, však to říkám pořád. Za chvíli měla i Katka dost, časově to vycházelo pěkně. Dneska večer budeme mít návštěvu, která doveze burgery a pivooo. Původem Venezuelan, teď žijící tady v Tarragoně Carlos. Skvělej týpek, kterýho tu Katka poznala, když tu chodila do školy. Naklidilo se, připravilo se sezení a zachvíli už byla slyšet Carlosova Yamaha MT07. Řízek je to, auto nemá, všude jezdí na mašině. Sedlo se k pivu a jídlu. Jako anglicky jen poslouchající člověk co umí říct jen: Ahoj já jsem Kuba a moje motorka je suzuki, je pro mě vždycky zážitek vidět dva lidi, jak si takhle povídají. Baví mě to i když nic neříkám. Zákaz vycházení tu mají v 10 večer, jo svět je poslední dobou divnej. Takže v deset jsme to zabalili, popřáli Carlosovi šťastnou cestu. A ten po pár pivech mazal domů. Je super, že je tady povolená nějaká hranice alkoholu. Česká nátura by to ale asi zvládala těžce. Takže dneska to bylo po všech směrech luxusní. A to i díky Carlosovi. Díky moc chlape.

Den sedmý

Ráno sedmého dne se neslo v duchu lehkého servisu. Katčina Kawasaki potřebovala dotáhnout ložisko v krku, taky řetěz byl volnější a do dorazů řízení se jí přimotávaly lanka a kabely. Nespěchal jsem, pěkně jsem si připravil nářadí a začal od nejjednodušího. Kecali jsme u toho spolu, zmínili jsme, jak ta motorka ještě prokoukne až jí Milan Mlčoch dokončí krásnej trubkovej rám, který bude taky v té růžovo-nafialovělé barvě a celou motorku ještě prosvětlí. Na fotkách to bude vypadat skvěle. Nebude to ale žádnej cirkus, ta motorka zůstane pěkně decentní. Vůbec je teď celá ještě v testovací verzi. Všechno se zkouší a až dojedeme domů, všechno doladíme na hotovo.

Moje motorka je v pohodě, jen jsem dolil benzín a chladičku. Nemám expanzku. Na tu hnusnou plastovou už nebylo nikde místo a na výrobu nějaké vkusné nebyl čas, nálada, prostředky nebo nějaká další podobná výmluva. Dolévám, ale málo, za sezónu tak litr…

Na dnešek se nespalo lehce, hambáč s hranolkama není úplně lehký jídlo na noc. Nějaký pivko k tomu a když k tomu připočítám sčítající se únavu vychází z toho celkem lenivý dopoledne. Ten den i Katka jezdila dřív než já. No co. Kafe, oběd a jde se na věc. Trochu se rozhýbat, přemoct tu lenost a najednou je z toho supr svezení. Dal jsem si pár krátkých sérií až přišla i Katka a natočila mi krátký video. Fakt se povedlo, tak jsem ho s radostí bouchnul na všechny sociální sítě světa (na všechny dvě, které mám). Mělo úspěch, já měl radost a to mi ten den ke štěstí stačilo. Unavil jsem se dostatečně, takže jak Katka dopracovala, jezdila už jen ona. Zamknul jsem auto a šel jí sledovat. Koukám, sem tam jí řeknu co by mohla dělat jinak a v tom si řeknu, že zavolám Schimpimu. Měl jet s náma, ale chvíli před odjezdem, kvůli možnosti karantény při příjezdu nakonec nejel. Kecáme, kecáme, vymýšlíme a najednou přijede místní kluk na kole. Vypadá to, že mluví anglicky, což je tady zázrak. Pochopím, že se ptá, jestli se může dívat. Kývám hlavou, že není problém a dál klábosím se Schimpim. Katka chvíli trénuje, pak zastaví a dá se s obdivovatelem do řeči. Klučina obdivuje motorku, to, jak je upravená. Říká, že tady v okolí neví o nikom, kdo by něco takového jezdil. Hodně ho to zajímá. Taky totiž jezdí, sice enduro, ale vypadá to, že ho motorky dost baví. S motorkářem si prostě pokecáš všude. Nadšeně si Katku natočil, hned video bouchnul na instagram a teď už o Katce ví celé Španělsko, co Španělsko, celý svět o ní ví 😀 Frajer poděkoval, odjel a my zůstali na place a klábosili o ježdění až do tmy.

Vrknul jsem centrálu aby se dobily všechny baterky, ale hlavně aby se v autě udělalo teplo. Čeká mě totiž další z otužovacích sprch pod petkou. Už jen ten rituál kdy si z vozíku nesu kus igelitu, na kterým budu stát, abych neměl hned nohy jako hovado. Už při něm je mi zima. Studená voda jako taková mi nevadí, nesnášim ale když do ní lezu suchej, musim se prostě lehce namočit předem a pak je mi to jedno. Divný, že? Každopádně po sprše je vždycky fajn. V autě teplo, dokonce i teplý jídlo na mě čekalo. Těžký život Kuby Kykala 😀

Tak a teď nastala ta chvíle, kdy jsme vytvořili český blog o stuntridingu. Kde budou články z akcí, výletů, možná nějaký testy stuntovek, rozhovory s jezdecema českýho stuntu…. Ale to vlasně víte, když jste tady a čtete to 😀 Sranda jak to funguje.